Trpíte pocity osamělosti? Podobné myšlenky občas potrápí zřejmě většinu z nás. Jak se dívají na osamělost kouči partnerských vztahů?
Jakou úlohu hraje pro seznámení křesťanů společná víra? Jak přistupují mladí křesťané ke své sexualitě, a existuje nějaká dobrá seznamovací rada pro všechny? Nejenom o tom jsme si popovídali s psychologem Michalem Petrem.
Pane Petře, jako psycholog a psychoterapeut poskytujete poradenství a terapii v oblasti partnerských vztahů. Jedním z Vašich zaměření je i psychospirituální poradenství. Co bychom si měli pod tímto pojmem představit?
Nejsme jen tělo a mysl, ale i duše a duch. Můžeme mluvit o transpersonálním rozměru člověka, tedy o všem, co nás přesahuje. Jde o oblast ze své podstaty těžko popsatelnou, neboť se týká zkušeností za hranicemi jasně dokazatelných faktů a možností slovního vyjádření. Je ji však možné zažít.
Psychospirituální poradenství je spojení, které používám přes deset let, abych upozornil na důležitost propojení roviny psychické a spirituální, tedy našich těl, myslí, srdcí a ducha. Jde jen o jednu z forem práce, protože ne na všechno je třeba se dívat optikou spirituality. Zvláště v partnerství je toto téma někdy podceňováno, což může z dlouhodobého hlediska být velké téma pro oba, zvláště když jeden jde jinudy než druhý.
Česko je vnímáno jako ateistická země, i u nás však najdeme hodně křesťanských seznamek, kde si nezadaní mohou hledat partnery podle náboženského vyznání. Nakolik je podle Vás společná víra partnerů pro seznamování křesťanů důležitá?
Česko je vnímáno jako ateistická země, protože lidé se nechtějí hlásit k nějaké konkrétní náboženské instituci nebo spirituální tradici. Na druhou stranu vám mnoho lidí řekne, že v něco věří, ale neví přesně v co. I ateista v něco věří. Jak říká klasik Cimrman: „Jsem bezvýhradný ateista. Až se bojím, že mě pánbůh potrestá.“
Viděl jsem páry, kde jeden našel svoji cestu v rámci jedné spirituální cesty a druhý to odsuzoval jako blbost, dělal si z toho srandu a tím druhého v podstatě znevažoval. Dovedete si asi představit, kam to nakonec v podobných případech dojde.
Podstatné není, zda jsou oba „papírově“ věřící, ale zda oba jdou podobným směrem, zda si v tom rozumí a hlavně, že mají toleranci a respekt k cestě druhého. Právě i proto, že těžko můžeme jasně definovat, co je to spiritualita či víra.
O již zmiňovaném ateismu – vezměme příklad dvou párů, kdy v prvním je například jeden z partnerů katolík a druhý nevěřící a druhý pár spojil katolíka s evangelíkem. Který z dvou párů má podle Vás větší šanci na dlouhodobý a úspěšný vztah?
To se opravdu nedá takto zjednodušit. Podstatná je ochota a otevřenost k jinakosti. Schopnost komunikovat, s úctou a respektem. Primárně jde lidskou zralost, až sekundárně o to, v co věřím. Evangelík s katolíkem si mohou v mnohém velmi rozumět a jisté rozdíly v pohodě akceptovat jako jiný typ vyjádření stejné potřeby. Ale také se mohou hodně hádat a dokazovat si, že ten druhý se mýlí.
To samé platí i o nevěřícím a katolíkovi. Zásadní je respekt k cestě druhého, což je samo o sobě kvalita, která rozšiřuje naše vnímání a podporuje zralost. Pomáhá také poctivá snaha druhému a jeho víře porozumět. Pokud se to dlouhododě nedaří, mohou se oba partneři od sebe natolik vzdálit, že jejich vzájemná přitažlivost klesá až na hranici konce vztahu.
Z určitého úhlu pohledu by se dalo říci, že najít si životního partnera, s kým sdílím stejnou víru či alespoň podobný směr či jakousi filozofii života může být zjednodušením. Ale neplatí to obecně.
Většina křesťanů jsou lidé, kteří uznávají tradiční hodnoty. Jedním z témat, o kterém se v konzervativních kruzích obecně moc nemluví, je sexualita. Pracujete v oblasti párové terapie, jak mladí křesťané nahlížejí na svůj sexuální život? Liší se jejich představy/zkušenosti významně od dnešního mainstreamu?
Zde je myslím podstatných několik faktorů. Jedním z těch zásadnějších je původní rodina a jejich vztah k sexualitě, nahotě, tělesnému potěšení, intimitě a jejím projevům. Právě od našich rodičů si neseme základní přesvědčení o tom, co je v pohodě a co už ne, co je tabu a co je naopak vyzdvihováno.
Když se setkám s někým, kdo vyrůstal ve velmi tradičně založené rodině, mívá s přijetím a oceněním své sexuality potíž. Na vědomé úrovni to tak třeba ani nemusí vnímat, ale podvědomě se k činnostem spojené se sexuální aktivitou staví s jakýmsi odstupem. Jako příklad uvedu, když někdo praktikuje masturbaci, ale má raději zavřené oči, ne aby si uletěl na představě, ale aby neviděl, že dělá něco, co vlastně dělat nemá.
Co se týče seznámení křesťanů, často se setkávám s pocitem viny. Více ji „řeší“. Ať je to otázka předmanželského sexu nebo toho, co si ještě můžeme dovolit, co je ještě přijatelné a co už „hřích“. Líbání je třeba v pořádku, petting také, ale co třeba orální sex?
Na druhou stranu se také potkávám s tím, že do sexuálního života mohou vstoupit sice s menšími zkušenostmi v sexu, co se týče kvantity, ale s o to větší připravenosti se skutečně otevřít vzájemné intimitě. Výše zmíněné samozřejmě neplatí vždy. Jsou křesťanské páry, které mají přístup k sexualitě zdravější než mnozí jiní.
Vraťme se k seznamování křesťanů obecně. Představte si, že jako odborník můžete dát všem našim věřícím a nezadaným členům jednu dobrou radu pro seznamování. Co by to bylo?
Jako podstatné vidím ujasnit si, co potřebujeme. Když kupujeme auto, také musíme vědět, co chceme (např. jaké na něj máme nároky, potřebujeme nadstandard?). A i poté jdeme vůz „na zkoušku” projet, než se rozhodneme ho koupit. Pokud nám hned v první či druhé zatáčce upadne kolo nebo nefungují brzdy, tak si pravděpodobně vybereme jiné.
S partnerem to však neděláme: pořídíme si dítě po „pár jízdách”, kdy se ještě de facto neznáme. Ne nadarmo se říká „chodíme spolu” než se „vezmeme”. Chození je vzájemné poznávání, zda a v čem si sedíme a kde se míjíme.
Na jedné straně je dobré vědět, co očekáváme a nedělat kompromisy v zásadních věcech. Na stranu druhou je dobré nemít těchto zásadních požadavků nepřeberné množství a být otevření tomu, co mezi námi může vzniknout, když budeme druhého respektovat, skutečně vnímat a hlavně o všem komunikovat.
Psycholog a psychoterapeut Mgr. Michal Petr (www.michalpetr.com) působí jako zkušený konzultant pro páry a jednotlivce. Je také lektorem osobního rozvoje a nabízí v této oblasti řadu workshopů a přednášek. Michal Petr je také přispěvatelem populární online stránky psychologie.cz, kde si můžete přečíst řadu jeho zajímavých článků.
Související články
